Pražská stovka - trasa B

Na P100 jsem se těšil celý rok a původně počítal s hlavní trasou, s délkou 125 km. Tři týdny marodění v říjnu, kdy jsem musel odpískat i závod v Rychlebských horách, jsem po zvážení svých aktuálních možností a dosavadnímu tréninku usoudil, že bude lepší jít kratší doprovodnou trasu s délkou 60 km. Ukázalo se, že mé rozhodnutí bylo správné a i když jsem moc chtěl na hlavní trasu, věděl jsem, že bych si závod neužil a pravděpodobně se opět trápil, což jsme nechtěl...

...v sobotu ráno 15.12.2018 vyrážíme společně s Alenou a dalšími na start do Kamenného Přívozu. Po příjezdu okolo 7:00h už na místě panuje předstartovní hemžení, probíhají registrace a v mrazivém počasí, stále ještě za tmy se závodníci snaží všemožně zahřát. Potkáváme se s Marcelem, který těsně před víkendem zrušil účast v hlavním závodu a šel také kratší 60 km trasu. Necítil se zdravotně dobře a pětitýdenní školení daleko od domova mu také na soustředění moc nepřidalo.

Jelikož byla opravdu slušná kosa, jdeme si po zaregistrovní sednout do vyhřátého auta a čekáme na start. U registrací, které jdeme během následující hodiny dvakrát zkontrolovat je stále hodně lidí a tak si neděláme iluze, že závod neodstartuje dřív jak po osmé hodine. Nějakým způsobem se však podařilo závodníky zaregistrovat rychleji než jsem počítal a jak si tak sedíme v autě, tak z ničeho nic se kolem nás prožene cca 200 závodníků, kteří se řítí z kopce do centra Kamenného Přívozu k mostu přes řeku. V 8:00h byl závod odstartován a my v klidu seděli v autě. Stejně jako před rokem na Ještědu v rychlosti nahazujeme batohy a než stačím zamknout auto, zapnout hodinky a upravit si batoh, je už Alena s kamarády dávno z dohledu. V tu chvíli mi zvoní telefon a do toho všeho mi ještě volá Lenka, která je na hlavní trase a sděluje mi aktuální stav svého počínání. Během dvou minut hovor vyřídíme a já se konečně pouštím do závodění 🙂. 

Po osmé hodině už je světlo a čelovka není potřeba. Počasí se zdá být tak akorát, není moc velký mráz, zem není nijak zmrzlá, ale ani bahnitá. Po předešlém nastudování trasy jsem věděl, že až na první čipovou kontrolu do Davle nebudu potřebovat hůlky, jelikož profil trasy není nikterak náročný, což se potvrdilo a tak jsem je nechal v batohu. Necelý kilometr před prvním čipem doháním Alenu, společně "pípáme" a Alena hned pokračuje dál. Já se chvíli zdržím, abych si nabral vodu a rozpustil prášek nápoje Edgar. Po nemalé ztrátě času vybíhám a pokračuji v závodu. Uběhnu asi 8 kilometrů a v Líšnici opět Alenu doháním. Zastavuje se na tajné kontrole s kamarády na něco ostřejšího 🥃, já si jen nechávám potvrdit kartu a běžím dál. Uběhnu asi 5 kilometrů a před obcí Karlík už mám Alenu opět v zádech i s doprovodem 🙂. Zdoláváme společně kopec směřijící na Vonoklasy a téměř společně dorážíme na druhou čipovku. Když vcházím do hospody U Králů v Mokropsech, Alena už se zase řítí ze dveří a pokračuje bez sebemenšího zdržení dál. Já potřebuji opět doplnit vodu na rozpuštění další dávky Edgara, ale jak mám prochladlé ruce, taky mi ztuhlý prášek nejde ze sáčku dobře sypat skrze úzké hrdlo lahvičky. Celá akce mi trvá snad deset minut. Když se vše konečně podaří, nahazuji batoh na záda, lahvičku beru do ruky a běžím dál. V duchu si říkám, že tohle už se nesmí opakovat a příště musím být připravený lépe. 

Čím víc se blížím k cíli, tím víc je trasa náročnější a začínám na vlastní kůži pociťovat, co to znamená, když staví trasu Olaf Čihák 😁. S narůstajícími kilometry se do závodu začíná čím dál víc zapojovat hlava a to nevěstí nic dobrého 😕. Snažím si to všechno srovnat, ale hlava dává stále výraznější impulsy, že chce tělo zastavit. Po seběhu do Radotína se nechávám myšlenkami udolat a až do samotného cíle už je běh tak 50/50 s chůzí. Ještě krátká zastávka na třetím čipu, kde vypiju horký čaj a do cíle mi zbývá posledních 8 km. Před Branickým mostem mi dochází baterie v hodinkách a ani připravená power banka nechce spolupracovat. Později doma zjišťuji, že je ko, což nechápu, protože do té doby fungovala a na závod byla plně nabitá, možná ji oddělal ten mráz, nevím 😕. Po tomhle zjištění vracím power banku do batohu a jelikož už je tma, nasazuji čelovku a pouštím se do posledních pěti kilometrů. Při seběhu k předposlední kontrole probíhá ještě nárazový test, kdy sebou říznu o zem takovým způsobem, že chvíli ležím, než jsem schopný se postavit zpět na nohy. Celý závod v pohodě a skoro na konci uklouznu po mokrém kořenu na který v zápětí ještě upadnu, k tomu nemám víc co dodat 😆. Pád jsem naštěstí ustál bez úhony a mohl pokračovat do cíle.

V čase 9:15'34 spatřuji dveře ZŠ prof. Švejcara s velkým nápisem CÍL. Vbíhám do budovy, vnímám potlesk přihlížejících, poslední čip a je konec. Závod jsem dokončil jako 38. muž a 46. v celkovém pořadí. Alena doběhla cca o 20 minut dříve a skončila jako 5. žena a 36. v celkovém pořadí. Kamarád Marcel se kterým jsem se jen krátce pozdravil ráno před startem nakonec celý závod vyhrál a do cíle doběhl společně s vítězem hlavního závodu na 125 km. Velká gratulace a repekt k takovému výkonu ✌️🏆👏. Na trasu 60 km bylo přihlášeno 187 závodní a dokončilo jich 145. Závod hodnotím jako vydařený a po první zkušenosti s akcí pořádanou Olafem Čihákem 👏 se rád zůčastním dalších 👍😉 .